Někdy vznikají věci hlasitě.
S plánem. S rozpočtem. S marketingovou strategií.
A někdy potichu.
V lavici střední školy.
Můj příběh nezačal podnikatelským plánem. Začal neúspěchem.
Hlásil jsem se na gymnázium Voděradská. Tradice. Rodinná linie. Jistota.
Skončil jsem třicátý čtvrtý. Otevírala se jen jedna třída.
Kdyby otevřeli dvě, tenhle text dnes nepíšu.
Místo toho jsem „z nouze“ nastoupil na Křesťanské gymnázium ve Staré Hostivaři. Lesopark za okny. Rodinná atmosféra. Lidé, kterým záleželo.
A latina.
„Mrtvý jazyk.“
Tak jsem si myslel.
Pak jsme otevřeli učebnice.
A objevil jsem systém. Strukturu. Architekturu jazyka. Každý pád má své místo. Každá koncovka svůj význam. Každá věta drží pohromadě jako dobře navržená stavba.
Možná proto mě oslovila.
Řád, který není chladný, ale krásný.
Zlom přišel nenápadně. Na výletě jsem si bez potíží přečetl latinský nápis na náhrobku v Kutné Hoře.
Ten „mrtvý jazyk“ ke mně promluvil.
Šel jsem technickou cestou. A stavebnictví mě dodnes nesmírně baví. Baví mě projekty, konstrukce, řešení problémů, radost z dokončené práce. To se nemění.
Ale člověk potřebuje víc než jen jeden typ energie.
Vedle betonu a výkresů potřebuji i jazyk.
Vedle harmonogramů i myšlenku.
Vedle norem i lehkost.
Ne místo stavění.
Vedle něj.
Tak vznikly Rés facetae.
Věci hravé.
Citáty, které nejsou jen potiskem, ale pozvánkou k přemýšlení.
Slova, která přežila staletí a stále mají co říct.
Latina není mrtvá.
Je jen tichá. Čeká, až ji někdo znovu vysloví.
A pokud se na chvíli zastavíš, přečteš si kontext a význam —
možná zjistíš, že pod jednoduchým nápisem je víc, než se zdá.
Protože poznání je možná tím největším bohatstvím naší civilizace.
Vítej u zrození Rēs Facētae. Ridēre humanum est →
počet komentářů: 0